Především zhruba v druhé polovině září můžete potkat především na pícninových polích třetí generaci těchto zvířat – druh zde může být i hojný, nejspíše však na jižní polovině Moravy; pravidelně zjišťován také v nížinách a úvalech střední a severní Moravy, v Čechách nejčastěji ve středním Polabí. Když někde u cesty uvidíte neposečené vojtěškové pole, zastavte, může to stát za to… Na přirozených biotopech (váté písky, stepi) motýla zastihnete spíše jednotlivě. Samce typické formy (jenž u nás zcela převažují) nelze s jinými druhy zaměnit, bohužel to chce zkontrolovat líc křídel, nejlépe v síťce po pořízení fotky, viz níže vyfocený příklad z 23.7.2015 z uherskohradišťska.

Oproti nevýrazným samcům běžnějšího žluťáska Colias hyale vypadají typické formy žluťáska tolicového v letu sytě žlutě, samice u nás nejčastěji potkáte bílé (forma pallida) – ty jsou větší než samice hyale a mají výrazně širší černý lem, zaměnit se dají spíše s bílou formou Colias crocea (f. helice). Kromě zmiňovaných žluťásků na pícninových polích i postindustriálech potkáte v září také běláska rezedkového a poslední generace běžných druhů motýlů.

V září či ještě později v říjnu zaručeně potkáte také většího a ještě sytějšího, avšak prozkoumanějšího žluťáska čilimníkového (Colias crocea), který patří z podzimu k nejčerstvějším, leckdy posledním čerstvým motýlům. Do jisté míry je touto dobou aktivní také celorepublikově běžný a určovatelsky banální žluťásek řešetlákový (Gonepteryx rhamni), který ovšem preferuje spíše světliny a lesní lemy, tou dobou zakvetené např. posledními bodláky a pcháči.

Pomozte lépe zmapovat výskyt našich motýlů prostřednictvím svých nálezů 
či fotek, ať už mailem (info@lepidoptera.cz), nebo na Facebooku 
(skupina Motýlí klenoty). Zasíláním dat pomáháte motýly chránit.

Zájemci mohou zvíře dodnes pozorovat konkrétně na Valašsku, zejména v údolí Vsetínské Bečvy, kde se místy ve větších celcích udržela drobná rolnická hospodářství. Navazující menší a ohrožené populace existují v severní „valašské“ části Bílých Karpat a Slezských Beskydech, kde se druh zpravidla jednotlivě objevuje na česko-polském „gorolském“ pomezí mezi Bukovcem a Hrčavou a udržovaných koloniích nad Mosty u Jablunkova směrem na Hrčavu. Niobák se možná plošně vyskytuje v pohraničních obcích jako Bukovec, Hrčava a možná leckterých dalších, kde se jako jediné v ČR místy praktikuje tzv. trojpolní systém hospodaření, který je dosud normální, tradiční a běžný v sousedním Polsku.

Pomozte lépe zmapovat výskyt našich motýlů prostřednictvím svých nálezů 
či fotek, ať už mailem (info@lepidoptera.cz), nebo na Facebooku 
(skupina Motýlí klenoty). Zasíláním dat pomáháte motýly chránit.

„Motýla jsem na své lokalitě nikdy neviděl – a přec tady podle vajíček je…“ (Obecná citace typického českého motýláře)

Metodika hledání vajíček (ovum)

Vyrazte i v zimě či předjaří do přírody a pomozte, prosím, lépe zmapovat našeho nejpřehlíženějšího denního motýla – ostruháčka březového – hledáním jeho nápadných bílých vajíček především na trnkách. Vajíčka můžete hledat také na svých zahrádkách na švestkách či meruňkách (Jihomoraváci). Budeme se těšit na vaše nové údaje – do poznámky postačí zapsat, že šlo nález vajíček.

Ostruháček březový (Thecla betulae) je motýl, jehož dospělci se objevují poměrně pozdě, a to převážně až v srpnu. Obvykle je nacházen jednotlivě jak vysedává na listech keřů. S oblibou se pohybuje v korunách stromů, což značně ztěžuje jeho nalezení. Pro ucelenou galerii zvířete musíte prozatím vyrazit na zahraniční weby, například německé (jiná německá alternativa).

Vajíčka ostruháčka březového jsou obvykle kladena jednotlivě do úžlabí větví trnky obecné ve výšce 50–170 (maximálně 200) cm nad zemí, střední výška ovipozice je v severním Německu zjištěna 110 cm. Motýl přitom výrazně upřednostňuje mladé stromky. Dále platí, že čím teplejší je podnebí v dané oblasti, tím je pestřejší výběr hostitelských rostlin, snůšky jsou větší a jsou kladeny na stinnější místa. Kladení tedy probíhá na osluněné nebo částečně zastíněné stromky. Dalšími živnými rostlinami jsou slivoň švestka, meruňka obecná, velmi vzácně slivoň obecná, třešeň ptačí  a střemcha.

Jak hledat snůšky ostruháčka březového

Nejúspěšnější metodou průkazu tohoto mezi denními motýly dosti kryptického druhu je jednoznačně hledání nápadných bílých vajíček v průběhu zimy (zhruba listopad až únor, dají se ale nalézt až do dubna). Je třeba se zaměřit na mladé stromky zmíněné výšky a stáří, tedy 1–6 let a 50 –170 cm výšky. Starší a vysoké kvetoucí keře a stromy, které bývají často pokryty lišejníky, nejsou vhodnými objekty pátrání. Samotné hledání je vzhledem k velikosti vajíček (okolo 1 mm) náročné na koncentraci, proto by mapovatel neměl procházet vhodné porosty soustavně. Přesto jsou vajíčka velmi nápadná a na denního motýla (a ještě k tomu modráskoida) neobvykle velká.

Počet vajíček v nejvhodnějších porostech živných rostlin dosahuje počtu okolo jednoho na metr čtvereční. Motýl výrazně preferuje okraje lesů a remízků, početnost se snižuje do nitra otevřených ploch. V našich podmínkách jej lze často nalézt také v zanedbaných sadech. Je třeba si dát pozor na záměnu s jinými druhy, jako např. píďalka Plemyria rubiginata. Vajíčka ostruháčka březového mají charakteristický tvar a povrch, obvykle jsou kladena po jednom, nicméně výjimkou nejsou ani větší snůšky. Občas lze nalézt 2 vajíčka pospolu, výjimečně až 7 vajíček v jedné snůšce. Hledání usnadňuje pohled shora po kmeni, kdy jsou nejlépe vidět vajíčka uložená v paždí větví. Na vhodných lokalitách lze první vajíčko celkem snadno najít do 10 minut.

Pomozte lépe zmapovat výskyt našich motýlů prostřednictvím svých nálezů či fotek, ať už mailem (info@lepidoptera.cz), nebo na Facebooku (skupina Motýlí klenoty). Zasíláním dat pomáháte motýly chránit.

Zdroj: Volně přeložil Martin Hrouzek z práce Fartmann, T., Timmermann, K. (2006): Where to find the eggs and how to manage the breeding sites of the Brown Hairstreak (Thecla betulae Linnaeus, 1758) in Central Europe. Nota lepidopterologica 29: 117–126.

Foto: L. Johanides, M. Vojtíšek

Bez přesných nálezových dat motýly ve dnešní době v žádném případě nemůžeme účinně chránit, tedy cíleně pečovat o jejich lokality – argument, že pouhé utajení lokality zajistí ohroženému druhu prosperitu je zcela zcestný – taková místa velmi často dříve či později spontánně podlehnou sukcesi (zarostou dřevinami), nebo jsou přímo zničena (zalesněním, zástavbou, rekultivací apod.), protože nejsou k dispozici srozumitelné informace, které by vedly k záchraně lokality a tedy cílené péči. Tzv. princip bezzásahovosti v ochraně hmyzu v kulturní krajině zcela nefunguje. Pro zájemce – naše publikace ochraně hmyzu se nachází k volnému stažení zde: ohrožený hmyz nelesních stanovišť, ohrožený hmyz nížinných lesů, bezobratlí postindustriálních stanovišť.

Přesné údaje o výskytu motýlů dostává paralelně k dispozici Agentura ochrany přírody České republiky (AOPK) i nevládní organizace, aktivně pečující o vytipované nebo přidělené lokality.

Kdo má přesto strach zveřejňovat potenciálně citlivá data, může neveřejně zaslat soukromou zprávu koordinátorům přes Facebook (kde máme celkem nově svoji vlastní skupinu Motýlí klenoty), nebo na email info@lepidoptera.cz, přičemž u vybraných chráněných motýlů může kdokoliv zapsat své nálezy do také přes www.biolib.cz, kde možnost skrýt nálezová data před veřejností existuje také. Mapování na Biolibu ostatně také probíhá ve spolupráci s Entomologickým ústavem popř. AOPK ČR.

Přes značný vyrvál v minulosti a leckde i dodnes drtivou většinu motýlů (až na malé a zcela izolované populace kriticky ohrožených druhů) zveřejnění přesných nálezových údajů neohrozí, cíleně se většina populací jednoduše nedá jednotlivci vysbírat a zlikvidovat, viz níže přiložený kodex.

Kodex zodpovědného entomologa

Přibližně dvacet druhů našich denních motýlů může být ohroženo lovem a sběrem, lokální populace některých dalších druhů lze ohrozit regionálně. Dalším ohrožením vedle klasického sběratelství může být sběr příliš velkých sérií pro výzkumné účely, třeba populačně-genetické studie. Byť tato nebezpečí jsou až sekundární po ztrátě biotopů, nesmíme je zanedbat. Naštěstí právě mezi sběrateli povědomí o ohrožení motýlů narůstá, móda velkých sérií je dávno pryč, komerční lov se vzhledem k relativnímu zbohatnutí republiky přestal vyplácet. Stále více přírodovědců se omezuje na fotografování či sběr malého počtu dokladových jedinců.

V tomto směru by se měl ubírat Kodex zodpovědného entomologa, který by měl být prosazen v součinnosti České společnosti entomologické či dalších obdobných sdruženích, profesionálních entomologů a ochrany přírody. Níže můžete vidět naše základní sesumírované myšlenky, dílem vyplývající z „renesance digitálního věku“.

Omezme sběr jedinců na minimum; v době dostupné digitální fotografie 
opravdu není nutné budovat rozsáhlé sbírky snadno poznatelných druhů

Pro sbírku odebírejme z populací jen malé počty, ideálně 1-2 kusy 
na druh, lokalitu a rok

Z malých populací ohrožených druhů neodebírejme samičky

Vyhněme se sběru na lokalitách, kde probíhají Záchranné programy

Neodebírejme jedince z reintrodukovaných lokalit a podobně, 
zkrátka nekažme práci kolegům, kteří se o ochranu motýlů zasazují

Foto: M. Fišer, M. Hrouzek, M. Vojtíšek