Především zhruba v druhé polovině září můžete potkat především na pícninových polích třetí generaci těchto zvířat – druh zde může být i hojný, nejspíše však na jižní polovině Moravy; pravidelně zjišťován také v nížinách a úvalech střední a severní Moravy, v Čechách nejčastěji ve středním Polabí. Když někde u cesty uvidíte neposečené vojtěškové pole, zastavte, může to stát za to… Na přirozených biotopech (váté písky, stepi) motýla zastihnete spíše jednotlivě. Samce typické formy (jenž u nás zcela převažují) nelze s jinými druhy zaměnit, bohužel to chce zkontrolovat líc křídel, nejlépe v síťce po pořízení fotky, viz níže vyfocený příklad z 23.7.2015 z uherskohradišťska.

Oproti nevýrazným samcům běžnějšího žluťáska Colias hyale vypadají typické formy žluťáska tolicového v letu sytě žlutě, samice u nás nejčastěji potkáte bílé (forma pallida) – ty jsou větší než samice hyale a mají výrazně širší černý lem, zaměnit se dají spíše s bílou formou Colias crocea (f. helice). Kromě zmiňovaných žluťásků na pícninových polích i postindustriálech potkáte v září také běláska rezedkového a poslední generace běžných druhů motýlů.

V září či ještě později v říjnu zaručeně potkáte také většího a ještě sytějšího, avšak prozkoumanějšího žluťáska čilimníkového (Colias crocea), který patří z podzimu k nejčerstvějším, leckdy posledním čerstvým motýlům. Do jisté míry je touto dobou aktivní také celorepublikově běžný a určovatelsky banální žluťásek řešetlákový (Gonepteryx rhamni), který ovšem preferuje spíše světliny a lesní lemy, tou dobou zakvetené např. posledními bodláky a pcháči.

Pomozte lépe zmapovat výskyt našich motýlů prostřednictvím svých nálezů 
či fotek, ať už mailem (info@lepidoptera.cz), nebo na Facebooku 
(skupina Motýlí klenoty). Zasíláním dat pomáháte motýly chránit.

Plošně v teplých oblastech ČR se do třetí generace pravidelně klube jinak běžná babočka síťkovaná (Araschnia levana), která má masivní proces šíření již za sebou a nyní osídluje prakticky celou zemi vyjma nejvyšších poloh. Příslušníci třetí generace jsou na rubu křídel nádherně krémoví a v srpnu zpravidla vždy čerství.

Velký a nápadný Batolec červený (Apatura ilia) se na jižní Moravě a pravděpodobně i v dalších teplých oblastech země klube do druhé generace zpravidla ve druhé polovině srpna. O něco později by mohl překvapit také batulec duhový (Apatura iris).

Mimo klasickou jihomoravskou baštu se v srpnu místama klube do nové generace také o něco lokálnější okáč strdivkový (Coenonympha arcania), jehož „druhogeneračáky“ lze poměrně nově pozorovat např. v severních Čechách (hnědouhelná pánev, podhůří Krušných hor).

Dříve ohniváček modrolemý (Lycaena hippothoe) evokoval jaro, dnes je koncem srpna a v září k vidění v částečné druhé generaci na jihovýchodní Moravě (Chřiby, Bílé Karpaty… další nálezy jsou jistě na spadnutí).

(Severní) Moravou se nadále velmi šíří malí, ale velmi agilní modrásci štírovníkoví (Cupido argiades) a o něco nenápadněji také „větší“ modrásek tolicový (Cupido decoloratus), což se lokálně promítá také do extra podzimních generací, kdy zejména m. štírovníkový umí být místama velmi hojný. Ačkoli by se mělo jednat o třetí generace těchto motýlků, u druhů jako je m. štírovníkový není toto nikdy docela jisté, neboť jde o krátkověká a leckdy hojná zvířata s mezisezónními výkyvy a překrývajícími se generacemi. Velikostí ani kresbou se dílčí generace od sebe nedají odlišit.

Speciál pro severní Moravu: na pěkných xerotermních lokalitách můžete překvapivě nově hledat drobně se šířící ohrožené modrásky jetelové (Polyommatus bellargus), který v Čechách naopak ustupuje. V těchto dnech může být motýl již na vrcholu letu. Nově jde na severní Moravě do třetí generace také modrásek tmavohnědý (Aricia agestis, nálezy však pocházejí opravdu až z „tuhého“ podzimu – říjen), kterého si méně zkušení motýláři ovšem mohou velice snadno poplést s velmi běžným modráskem jehlicovým (Polyommatus icarus), který se touto dobou ovšem nachází již ve zdevastovaném stavu.

Třetí generace začal na severu Moravy dělat také poměrně nově ujasněný bělásek luční (Leptidea juvernica), v září nacházený např. na Havířovsku.

Soumračník rezavý (Ochlodes sylvanus) patří k všudypřítomným, nenáročným a pro pravidelného pozorovatele „nezajímavým“ motýlům. Mnohem zajímavější je, že se nově i on líhne do druhých generací, a to i v průměrně nebo lehce nadprůměrně teplých oblastech, jako je např. Ostravsko. V termofyticích je zkraje podzimu již běžný. Létá v srpnu a září.

Pomozte lépe zmapovat výskyt našich motýlů prostřednictvím svých nálezů 
či fotek, ať už mailem (info@lepidoptera.cz), nebo na Facebooku 
(skupina Motýlí klenoty). Zasíláním dat pomáháte motýly chránit.

Co nejpodrobnější data nás tradičně zajímají v případě "naturových", tedy 
celoevropskou úmluvou chráněných "deštníkových" druhů, a sice jarních 
petrokřídleců podražcových (Z. polyxena), jasoňů dymnivkových (P. mnemosyne) 
a letních okáčů menších (E. sudetica), ohniváčků černočárných (L. dispar - 
nadále se masivně šíří do Čech), modrásků černoskvrnných (P. arion), 
očkovaných (P. teleius), bahenních (P. nausithous) a přástevníků 
kostivalových (E. quadripunctaria). Přičemž nejméně ohniváček a přástevník 
dosud létají právě v těchto dnech.

Dlouho do podzimu létají také mnohé dlouhověké jednogenerační druhy, z těch 
zajímavých z hlediska sběru dat třeba samice velkých stepních okáčů, jako je 
např. okáč voňavkový (B. circe), které by měl na nově dobytých servernějších 
moravských teritoriích létat poměrně dlouho do podzimu. Ještě v září 
v některých českých (zejména moravských - Karpatský oblouk) horách běžně 
najdete olétané, ale stále žijící perleťovce prostřední (A. adippe). Dlouho 
ve vyšších polohách létá také okáč kluběnkový (E. aethiops), podzimní 
klasikou je samozřejmě "všude a nikde" přítomný ostruháček březový 
(T. betulae) a samozřejmě velká spousta nočních motýlů.