Babočka kopřivová je motýlem jen lehce nadprůměrné velikosti, avšak velmi otrlým, nechybí v žádné části ČR. Líc křídel je sytě oranžové barvy, které však s příchodem jarní aktivity významně šuntovatějí a blednou. Ze všech našich baboček se probouzí dost možná nejdříve, vidět tuto babočku tancovat na osluněných kamenech hned vedle kupek posledního tajícího sněhu není žádnou velkou výjimkou. Nechybí na žádné jarní zahradě (chci vědět více).

O poznání větší babočka jilmová je motýl mnohem jednotlivější, avšak zároveň velmi rozšířený, početnost meziročně značně kolísá. Zjara se často vyskytuje na (prozatím) prosluněných lesních lemech s jižní expozicí, často na vyvýšených místech. Základní odstín na líci je okrový (více informací o druhu).

Jak jsme psali v srpnu, třetí do počtu, babočka vrbová, je ultravzácným migrantem na hranici svého areálu, a každý údaj o ní tedy vítáme s odpovídajícím nadšením. Dosahuje velikosti b. jilmové, ovšem základní odstín má spíše jako b. kopřivová. Jedná se tedy o jakousi kombinaci toho nejlepšího z obou našich běžných baboček Vtipným leč dobrým poznávacím znakem jsou též její žluté nohy – ne nadarmo se v Británii jmenuje cosi jako babočka žlutonohá (přečtěte si více). Mapovatelé a milovníci přírody na moravsko-slovenském pomezí – zbystřete.

Aktualizace 28.3.2016: hned zkraje roku došlo k dalším nálezům b. vrbové v lesích u Kobeřic u Brna ve Ždánickém lese (P. Frýbort) a taktéž 200 metrů od české hranice v polských Orlických horách (D. Breiter). Nalézání přezimujících jedinců v české krajině tak úspěšně pokračuje.

Babočka osiková – „černopláštník“ – je vzhledově naprosto odlišným druhem, a přesto (jarním) chováním velmi podobným. Platí pro ni rámcově totéž, co pro b. jilmovou s tím, že preferuje spíše chladnější a vyšší polohy. B. osiková momentálně jako by prodělávala poměrně těžko interpretovatelný ústup, počet a povaha vašich případných nálezů nám tedy pomůže situaci o něco lépe porozumět. Snáze se leckdy hledá až v srpnu, kdy se (často značně krotcí) mladí vyklubánci pyšní nádherně krémovým lemem, který se časem otrhává a bledne. Pro další informace ohledně „černopláštníka“ navštivte náš web.

Co se spolupráce s námi týče, uvítáme zejména jarní data z pozorování b. jilmové a b. vrbové. Správný postup viz obrázek nalevo. (Argumenty, proč je taková aktivita prospěšnější, než sezení nad pivem v hospodě, najdete zde.) Činit tak lze např. emailem (info@lepidoptera.cz) či prostřednictvím paralelní facebookové stránky Motýlí klenoty.

Foto: V. Felixová, V. Hotárek, M. Balla, M. Hrouzek

Zájemci mohou zvíře dodnes pozorovat konkrétně na Valašsku, zejména v údolí Vsetínské Bečvy, kde se místy ve větších celcích udržela drobná rolnická hospodářství. Navazující menší a ohrožené populace existují v severní „valašské“ části Bílých Karpat a Slezských Beskydech, kde se druh zpravidla jednotlivě objevuje na česko-polském „gorolském“ pomezí mezi Bukovcem a Hrčavou a udržovaných koloniích nad Mosty u Jablunkova směrem na Hrčavu. Niobák se možná plošně vyskytuje v pohraničních obcích jako Bukovec, Hrčava a možná leckterých dalších, kde se jako jediné v ČR místy praktikuje tzv. trojpolní systém hospodaření, který je dosud normální, tradiční a běžný v sousedním Polsku.

Pomozte lépe zmapovat výskyt našich motýlů prostřednictvím svých nálezů 
či fotek, ať už mailem (info@lepidoptera.cz), nebo na Facebooku 
(skupina Motýlí klenoty). Zasíláním dat pomáháte motýly chránit.

Bělásek ovocný (Aporia crataegi) patří díky opakovanému masovému řádění jarních larev k vůbec prvním motýlům, nějakým způsobem zmiňovaným v české historické literatuře. V nedávné minulosti šlo druhu nicméně spíše o holé přežití, nyní se ale situace, pevně doufejme, postupně ustaluje a tento veliký a nápadný motýl typický pro tzv. postindustriální stanoviště se leckde vrací tam, kde postupně vymizel:

V minulosti rozšířen po celém území, ve druhé polovině 20. století zaznamenal výrazný ústup, přerušovaný občasnými invazemi, jež vedly k založení dočasných populací. Počátkem 90. let 20. století byl dočasně nezvěstný v celém státě, pak se však začal šířit z oblastí trvalého výskytu v Německu do severních a západních Čech. V současnosti pravidelně nalézán i ve středních Čechách, od roku 2005 ojedinělé nálezy i v jižních Čechách, nejnověji expanduje také v severovýchodních Čechách až po západní polovinu podhůří Krkonoš. Na jižní Moravě nalezen po mnoha letech jeden jedinec v roce 2006. V současnosti na celé Moravě nezvěstný.
V současnosti v západní polovině státu expanduje a není ohrožen, naopak na celé Moravě je nyní nezvěstný. Netroufáme si soudit, co je příčinou rozsáhlého kolísání početnosti tohoto druhu v severních oblastech jeho areálu. Lze si představit, že tento druh žil ve střední a severní Evropě vždy na hranici areálu, jeho výskyt byl obnovován migracemi z jihu. Rovněž je pravděpodobné, že ve střední Evropě tento primárně lesostepní motýl vinou intenzifikace sadařství ztratil své náhradní biotopy – ovocné sady. V současnosti prosperuje v oblastech značně pozměněných těžkým průmyslem, a tudíž nevhodných pro intenzivní zemědělství: obsazuje industriální stanoviště na výsypkách, haldách a okrajích dálnic. Protože obdobná situace se týká i jiných xerotermích organismů, musí být význam post-těžebních stanovišť coby refugií lesostepní fauny brán v úvahu při plánování rekultivací. Z hlediska ochrany přírody jsou zcela nepřípustné velkoplošné rekultivace formou výsadby lesů či zalučnění travobylinnými směsmi. V neposlední řadě je důležité ukončit hysterii sadařů při gradaci běláska ovocného a zamezit likvidaci hnízd zimujících housenek.

Méně zkušení mapovatelé mohou motýla jistým způsobem zaměnit s ostatními druhy bělásků a měli by si proto druh lépe prostudovat včetně určovacích klíčů.

Bělopásek tavolníkový (Neptis rivularis) je (dosud) výhradně jihočeský motýl, jehož samci aktivují v prvních červnových dnech (premiérový letošní nález máme z 2.6.), přičemž vydrží až do srpna. Ačkoli jsou původním nebo primárním biotopem motýla systémy rybničních soustav na Třeboňsku s velkorysými porosty živné rostliny tavolníku, zvíře se momentálně šíří především v obcích při okraji areálu druhu, kde jsou výsadby tavolníku běžným jevem. Motýl se tak již pravidelně vyskytuje kupříkladu i při okraji sídliště Máj v Č. Budějovicích. Co je však opravdu zajímavé – bývá v posledních letech nalézán také na západní Vysočině, a to dokonce již pár kilometrů od historické hranice Moravy. Zatím nejvýchodnější nálezy z posledních let pocházejí z kvadrátu 7057 (okolí Landštejna) z roku 2014 od Marka Fišera a Pavla Chytry – už pouze ca 5 km (!) od historické hranice Moravy. Bělopásek je tak na nejlepší cestě stát se opět legitimním příslušníkem moravské fauny:

Pohybujete-li se při okraji areálu výskytu druhu, máme samozřejmě značný zájem o vaše reporty a nálezy. Zasíláním takových dat nám pomáháte motýly lépe pochopit a chránit. Hlubší informace o druhu najdete zde, a to včetně určovacích klíčů. Motýla si v tuzemských podmínkách nicméně nelze s ničím splést, snad vyjma vzdáleně podobných bělopásků topolového a dvouřadého či babočky síťkované, které se také mohou vyskytovat na téže biotopech. Žádný jiný bělopásek z rodu Neptis se na území ČR bohužel již drahnou dobu nevyskytuje.

Leckde v Čechách úspěšně pokračuje také (na Moravě již dávno vítězné) tažení ohniváčka černočárného (Lycaena dispar), který patří k našim největším a nejnápadnějším (a také nejméně vybíravým) modráskoidům:

V minulosti žil v Čechách zaručeně na jihu a jihovýchodě území, kde vymizel v 
první polovině 20. století. Na Moravě byl ještě na počátku 20. století 
považován za velkou vzácnost, omezenou na jih území. Zhruba od poloviny 
20. století začal expandovat na sever a pronikl až do jihozápadních údolí 
Nízkého Jeseníku, severního předhůří Beskyd a Moravské brány. Po roce 2000 
osídlil také Ostravsko, Karvinsko, Opavsko, Krnovsko a Osoblažsko. 
V současnosti žije již na celé Moravě kromě vysokých poloh. V Čechách byl 
znovu nalezen roku 1991, po roce 2000 známo několik nálezů z jižních Čech 
a zjištěn pravidelný výskyt v České Třebové a ve Frýdlantském výběžku. 
V posledních letech se dále rozšířil do téměř celých východních Čech (např. 
Svitavsko, Podorličí, Polabí, v roce 2012 osídlil dokonce jižní svahy Krkonoš) 
a jižní části Vysočiny. V jižních Čechách se již vyskytuje pravidelně (např. 
Českobudějovicko a Třeboňsko) a zcela nově pronikl z východu i do středních 
Čech (např. Kolínsko) a ze severu na Liberecko, Šluknovsko a Ústecko. Masivní 
expanze motýla ve střední Evropě i nadále pokračuje.
V posledním desetiletí není ohrožen, naopak výrazně zvětšuje areál rozšíření 
a osídluje často ruderální stanoviště. Expanze je zřejmě vysvětlitelná masovým 
používáním dusíkatých hnojiv, jež vedlo k expanzi širokolistých šťovíků 
na dříve relativně oligotrofní stanoviště. V ČR a EU legislativně chráněn. 
(www.lepidoptera.cz)

Mějte na paměti, že při mapování zvířete hrozí záměna především s ohniváčkem celíkovým, s nímž může lokálně sdílet stejná stanoviště, v případě samic pak i s dalšími druhy ohniváčků. V Čechách (kromě východních a části jižních a severočeských výběžků) ohniváček motýl stále není příliš běžný a ve většině Čech na rozdíl od Moravy ještě chybí. Stabilně nicméně expanduje na západ. Dívejte se po něm hlavně v západních a severních Čechách a nálezy nám hlašte, ať lépe zachytíme další průběh jeho šíření.