Projekt mapování motýlů důležitým dílem přispívá k ochraně zvířat a potažmo i péči o jejich lokality. V ČR toto organizuje Entomologický ústav BC AV ČR České Budějovice (koordinátor Jiří Beneš, na Facebooku a blogu Marek Fišer). Tak si o tom pojďme něco říct.
Bez přesných nálezových dat motýly ve dnešní době v žádném případě nemůžeme účinně chránit, tedy cíleně pečovat o jejich lokality – argument, že pouhé utajení lokality zajistí ohroženému druhu prosperitu je zcela zcestný – taková místa velmi často dříve či později spontánně podlehnou sukcesi (zarostou dřevinami), nebo jsou přímo zničena (zalesněním, zástavbou, rekultivací apod.), protože nejsou k dispozici srozumitelné informace, které by vedly k záchraně lokality a tedy cílené péči. Tzv. princip bezzásahovosti v ochraně hmyzu v kulturní krajině zcela nefunguje. Pro zájemce – naše publikace ochraně hmyzu se nachází k volnému stažení zde: ohrožený hmyz nelesních stanovišť, ohrožený hmyz nížinných lesů, bezobratlí postindustriálních stanovišť.
Přesné údaje o výskytu motýlů dostává paralelně k dispozici Agentura ochrany přírody České republiky (AOPK) i nevládní organizace, aktivně pečující o vytipované nebo přidělené lokality.
Kdo má přesto strach zveřejňovat potenciálně citlivá data, může neveřejně zaslat soukromou zprávu koordinátorům přes Facebook (kde máme celkem nově svoji vlastní skupinu Motýlí klenoty), nebo na email info@lepidoptera.cz, přičemž u vybraných chráněných motýlů může kdokoliv zapsat své nálezy do také přes www.biolib.cz, kde možnost skrýt nálezová data před veřejností existuje také. Mapování na Biolibu ostatně také probíhá ve spolupráci s Entomologickým ústavem popř. AOPK ČR.
Přes značný vyrvál v minulosti a leckde i dodnes drtivou většinu motýlů (až na malé a zcela izolované populace kriticky ohrožených druhů) zveřejnění přesných nálezových údajů neohrozí, cíleně se většina populací jednoduše nedá jednotlivci vysbírat a zlikvidovat, viz níže přiložený kodex.
Kodex zodpovědného entomologa
Přibližně dvacet druhů našich denních motýlů může být ohroženo lovem a sběrem, lokální populace některých dalších druhů lze ohrozit regionálně. Dalším ohrožením vedle klasického sběratelství může být sběr příliš velkých sérií pro výzkumné účely, třeba populačně-genetické studie. Byť tato nebezpečí jsou až sekundární po ztrátě biotopů, nesmíme je zanedbat. Naštěstí právě mezi sběrateli povědomí o ohrožení motýlů narůstá, móda velkých sérií je dávno pryč, komerční lov se vzhledem k relativnímu zbohatnutí republiky přestal vyplácet. Stále více přírodovědců se omezuje na fotografování či sběr malého počtu dokladových jedinců.
V tomto směru by se měl ubírat Kodex zodpovědného entomologa, který by měl být prosazen v součinnosti České společnosti entomologické či dalších obdobných sdruženích, profesionálních entomologů a ochrany přírody. Níže můžete vidět naše základní sesumírované myšlenky, dílem vyplývající z „renesance digitálního věku“.
Omezme sběr jedinců na minimum; v době dostupné digitální fotografie opravdu není nutné budovat rozsáhlé sbírky snadno poznatelných druhů Pro sbírku odebírejme z populací jen malé počty, ideálně 1-2 kusy na druh, lokalitu a rok Z malých populací ohrožených druhů neodebírejme samičky Vyhněme se sběru na lokalitách, kde probíhají Záchranné programy Neodebírejme jedince z reintrodukovaných lokalit a podobně, zkrátka nekažme práci kolegům, kteří se o ochranu motýlů zasazují
Foto: M. Fišer, M. Hrouzek, M. Vojtíšek