Argumenty pro mapování motýlů, kodex zodpovědného entomologa

Projekt mapování motýlů důležitým dílem přispívá k ochraně zvířat a potažmo i péči o jejich lokality. V ČR toto organizuje Entomologický ústav BC AV ČR České Budějovice (koordinátor Jiří Beneš, na Facebooku a blogu Marek Fišer). Tak si o tom pojďme něco říct.

Bez přesných nálezových dat motýly ve dnešní době v žádném případě nemůžeme účinně chránit, tedy cíleně pečovat o jejich lokality – argument, že pouhé utajení lokality zajistí ohroženému druhu prosperitu je zcela zcestný – taková místa velmi často dříve či později spontánně podlehnou sukcesi (zarostou dřevinami), nebo jsou přímo zničena (zalesněním, zástavbou, rekultivací apod.), protože nejsou k dispozici srozumitelné informace, které by vedly k záchraně lokality a tedy cílené péči. Tzv. princip bezzásahovosti v ochraně hmyzu v kulturní krajině zcela nefunguje. Pro zájemce – naše publikace ochraně hmyzu se nachází k volnému stažení zde: ohrožený hmyz nelesních stanovišťohrožený hmyz nížinných lesůbezobratlí postindustriálních stanovišť.

Přesné údaje o výskytu motýlů dostává paralelně k dispozici Agentura ochrany přírody České republiky (AOPK) i nevládní organizace, aktivně pečující o vytipované nebo přidělené lokality.

K udržení prosperity motýlů v dynamické mozaice stanovišť je v 99% případů potřeba tvrdá ruka hospodáře, nikoli samospásný bezzásahový management
K udržení prosperity motýlů v dynamické mozaice stanovišť je v 99% případů potřeba tvrdá ruka hospodáře, nikoli samospásný bezzásahový management. Tato fotka je z Makedonie

Kdo má přesto strach zveřejňovat potenciálně citlivá data, může neveřejně zaslat soukromou zprávu koordinátorům přes Facebook (kde máme celkem nově svoji vlastní skupinu Motýlí klenoty), nebo na email info@lepidoptera.cz, přičemž u vybraných chráněných motýlů může kdokoliv zapsat své nálezy do také přes www.biolib.cz, kde možnost skrýt nálezová data před veřejností existuje také. Mapování na Biolibu ostatně také probíhá ve spolupráci s Entomologickým ústavem popř. AOPK ČR.

Přes značný vyrvál v minulosti a leckde i dodnes drtivou většinu motýlů (až na malé a zcela izolované populace kriticky ohrožených druhů) zveřejnění přesných nálezových údajů neohrozí, cíleně se většina populací jednoduše nedá jednotlivci vysbírat a zlikvidovat, viz níže přiložený kodex.


Kodex zodpovědného entomologa

OLYMPUS DIGITAL CAMERAPřibližně dvacet druhů našich denních motýlů může být ohroženo lovem a sběrem, lokální populace některých dalších druhů lze ohrozit regionálně. Dalším ohrožením vedle klasického sběratelství může být sběr příliš velkých sérií pro výzkumné účely, třeba populačně-genetické studie. Byť tato nebezpečí jsou až sekundární po ztrátě biotopů, nesmíme je zanedbat. Naštěstí právě mezi sběrateli povědomí o ohrožení motýlů narůstá, móda velkých sérií je dávno pryč, komerční lov se vzhledem k relativnímu zbohatnutí republiky přestal vyplácet. Stále více přírodovědců se omezuje na fotografování či sběr malého počtu dokladových jedinců.

Kopulace v Česku oficiálně málem již vymřelých hnědásků osikových. Sběr samic (napravo) je záležitostí pouze velmi bezcitných a nepřemýšlejících sběratelůV tomto směru by se měl ubírat Kodex zodpovědného entomologa, který by měl být prosazen v součinnosti České společnosti entomologické či dalších obdobných sdruženích, profesionálních entomologů a ochrany přírody. Níže můžete vidět naše základní sesumírované myšlenky, dílem vyplývající z „renesance digitálního věku“.

Omezme sběr jedinců na minimum; v době dostupné digitální fotografie 
opravdu není nutné budovat rozsáhlé sbírky snadno poznatelných druhů

Pro sbírku odebírejme z populací jen malé počty, ideálně 1-2 kusy 
na druh, lokalitu a rok

Z malých populací ohrožených druhů neodebírejme samičky

Vyhněme se sběru na lokalitách, kde probíhají Záchranné programy

Neodebírejme jedince z reintrodukovaných lokalit a podobně, 
zkrátka nekažme práci kolegům, kteří se o ochranu motýlů zasazují

Foto: M. Fišer, M. Hrouzek, M. Vojtíšek