Už se nám to začíná pomalu jařit, takže je nejvyšší čas zmínit se o existenci malých, milých, popelavých, ve dne aktivních můr – černoproužek. Nejsou to sice velcí barevní „sexy“ motýli, ale mají též svůj půvab. Když nepočítáme přezimující druhy a zřejmě již dávno vylétnuvší bourovce březové (Eriogaster lanestris), řadí se mezi jedny z prvních „relativně barevených“ zvířátek. Na vlhkých lesních březnových cestách, na krtincích či kvetoucích jívách velmi rády sají právě tyto barevené píďalky. U nás se vyskytují celkem 3 druhy a všechny ve stejnou dobu.
Konkrétně řečeno se jedná o Archiearis notha (č. osiková), Archiearis parthenias (č. březová) a Archiearis puella (č. topolová). První jmenovaná je běžná téměř po celém území ČR. Druhá se vyskytuje hojněji ve středních polohách, doprovází březové porosty. Poslední druh je „nejvzácnější“, vyskytuje se pouze na jižní a střední Moravě, v lužních lesích kolem řek Moravy a Dyje. Nejvyšší pravděpodobnost nálezu je v místech výskytu topolu bílého (lindy). Dospělci se vyskytují od konce února do poloviny dubna – záleží na nadmořské výšce a průběhu počasí. Jsou výrazně heliofilní (!) a jsou aktivní převážně mezi 10 a 14 hod.