Pestrobarvec petrklíčový (Hamearis lucina) je poměrně unikátním časným druhem udržovaných lesostepí či oblastí s jemnou a střídavou mozaikou biotopů, který se s opouštěním půdy rychle stal vzácným. Taková mozaika ploch je lokálně stále běžná pod hřebeny Bílých Karpat – bývalými selskými lesíky, pastvinami a záhumenkami posledních obcí na české straně hor, nyní zpravidla rezervací – proto je zde běžně k vidění i motýl. Pestrobarvec to ovšem ve skromnějších počtech ustál i leckde jinde, proto budeme velmi rádi, když nám každý takový nález zreportujete.
Pomozte lépe zmapovat výskyt našich motýlů prostřednictvím svých nálezů či fotek, ať už mailem (info@lepidoptera.cz), nebo na Facebooku (skupina Motýlí klenoty). Zasíláním dat pomáháte motýly chránit.
Zvíře je vzácněji k potkání také ve druhé letní generaci. Ještě vzácněji se vyskytuje na různých „umělých“ biotopech, jako jsou zahradnictví nebo hřbitovy, kde se motýl vyvíjí na kultivarech petrklíče.
Motýl je ostrůvkovitě rozšířen zejména v oblasti vlhčích listnatých lesů nížin a pahorkatin, z mnoha oblastí vymizel nebo se stal vzácným. V Čechách v Českém krasu, Středočeské vrchovině, na Lounsku, Karlovarsku a v Polabí; na Moravě zejména na jihu (po Olomoucko); ze severní Moravy a jižních Čech prakticky vymizel. (www.lepidoptera.cz)
Ostrůvkovitě po celé zemi, ale pouze na „lepších“ lokalitách se vyskytuje atraktivní okáč rosičkový (Erebia medusa), jedná česká Erebie nepreferující montánní (horské) pásmo a také jediná jarní. Nevyhýbá se nížinám, pahorkatinám ani horám, a tak jedinou skutečnou bernou mincí je kvalita biotopu (okáč preferuje bezlesí s bohatým vegetačním pokryvem a roztroušenou zelení, např. v Beskydech ovšem obývá i dosti degradované zarůstající biotopy, jakými jsou opouštěné a dnes již dávno lesem obklíčené podvrcholové louky).
V květnu a červnu (na horách i v červenci) narazíte na tohoto okáče opravdu leckde, přičemž krása nálezu spočívá i v tom, že si okáče v danou dobu nemůžete splést, neboť nic podobného u nás zjara jednoduše nelétá. V termofytiku je v posledních teplých letech okáč zcela běžný již v dubnu, aktivuje tedy dříve, než někteří motýláři 
Jakmile se v našich horách nalíhnou zdánlivě velmi podobné druhy, většina okáčů rosičkových bude již dávno po smrti, nebo ve stavu naprosto zničeném…
Květen je v příznivých letech bohatý také na dva z našich vůbec nejtitěrnějších motýlků, kteří jsou vzdor své malosti velmi šikovnými letci: modráska štírovníkového a většího modráska tolicového. Modrásek štírovníkový (nahoře) je druhem velmi rozlezlým de facto po celé Moravě, zatímco z Čech nás potěší každý jednotlivý údaj z míst, kde dosud přežil. S „odbarveným“ modráskem tolicovým (dole) je to o něco složitější, zvíře se Moravou teprve pozvolna šíří (na severu se rád usazuje např. na výsypkách a motocvičištích a pozvolně bere ztečí také obyčejné mezofilní louky) a v Čechách je znám pouze z východu:
Modrásek tolicový v oblasti výskytu není ohrožen – naopak expanduje, hlavně díky schopnosti osídlovat ruderální antropogenní stanoviště a vytvářet tam početné populace. Zdá se, že k udržení kolonií stačí i relativně maloplošné biotopy. V žádném případě však nedopustit zbytečnou likvidaci jeho stanovišť například zemědělskými a lesnickými rekultivacemi těžebních území nebo zalesňováním takzvaně “neplodných” půd. Biotopová vazba, populační struktura, chování a bionomie si zaslouží detailní výzkum.
Určování daných minimodrásků (nejen) od sebe navzájem je věcí nesnadnou a neobejde se bez slušné znalosti určovacích klíčů. Celý proces navíc komplikuje společné stanoviště, kryjící se doba letu a velmi odlišné samice od samců. Nemluvě o podobnosti s m. nejmenším (naprostý mrňous, ustupující, navíc bez ostruh, což ale při jeho titěrnosti ne vždy identifikujete), m. čičorkovým, a potenciálně i dalšími kolegy. Záleží, jak kdo je na tom s určováním – a pozorností. V příznivých letech jsou zejména druhých a vyšších generací neposedných, navzájem se nahánějících modrásků rodu Cupido ve správném čase na správném místě plné louky…
Foto: Vít Hotárek, Jan Ježek, Ladislav Johanides, Romana Plačková